JAKARTA - Cibetka je malý noční živočich podobný kočce. Velmi ráda si pochutnává na kávových zrnech, která ovšem nekouše ani netráví, a místní obyvatelé je potom nepoškozené vybírají z jejího trusu. Proč? Vyrábějí z nich kávu, která je údajně velmi lahodná.
Tato káva stojí skoro 20.000 korun za kilo, jmenuje se
Kopi Luwak (luwak znamená v indonéštině cibetka) a na trh ji už koncem devatenáctého století uvedla rodina Widjajů z Jakarty.
Darmawan Widjaja, jeden z potomků této slavné rodiny, si pamatuje, jak ve třicátých letech, kdy Jakarta byla ještě pod nizozemskou vládou, jeho rodina prodávala vzácná kávová zrna bohatým holandským úředníkům. Deset kilogramů také pravidelně každý měsíc kupoval čínský obchod, který existoval už od roku 1878 v severní části Jakarty. "Ta káva byla nesmírně aromatická, prostě neuvěřitelná," vzpomíná pan Widjaja. "Nevím, co se s ní v cibetčině žaludku dělo, ale ven vycházela velmi chutná."
Aby získali tuto lahůdku, musí sběrači kávy v lese pátrat po cibetčím trusu, probrat se jím, najít v něm plody kávovníku a odstranit obal peckovice z nepoškozených zrn. Vzhledem k tomu, že kávová zrna nejsou přímo vystavena trávicímu procesu cibetky, není úplně jasné, proč by měla mít Kopi Luwak tak speciální chuť - jedna teorie dokonce tvrdí, že je to způsobeno pouze tím, že cibetka je odborník a vybírá si jenom ty nejlepší kávové plody.
Kopi Luwak je k mání i na internetu
Kopi Luwak se dá koupit i dnes - například americký server
Ravensbrew ji nabízí jakožto nejvzácnější kávu na světě s názornou reklamou v podobě cibetky, která pumpuje ocáskem jako páčkou na kávovaru a z řitního otvoru jí vypadávají kávová zrna. Deset deka je k mání za 75 amerických dolarů (víc než 2000 korun) a kilogram za 662 dolarů (bratru 19.000 korun).
Ovšem dokonce i rodina Widjajových je přesvědčená, že tohle nemůže být "opravdová"
Kopi Luwak. "Ta už dneska ani neexistuje," tvrdí Shenny, dcera Darmawana Widjaji, která se po výpravě na zkušenou k firmě Coca Cola zapojila do rodinného podnikání v kávě. "O tomhle můžou lidi klidně lhát, protože to nakonec stejně nikdo nezjistí. Vsadila bych se, že ti, kdo ji prodávají, prostě vyberou nějaká hodně zralá kávová zrna a tvrdí, že je to Kopi Luwak."
Maria Gorehtlyová z města Medan na severu Sumatry, která obchoduje s kávou a kořením, ale tvrdí, že to, co nabízí, je opravdová Kopi Luwak. "Dostáváme ji přímo z pralesa," tvrdí rezolutně. Svoje zákazníky odmítá jmenovat, ale s hrdostí připouští, že za cibetčí kávu si účtuje sto amerických dolarů za kilo, zatímco nejkvalitnější "arabskou" má v nabídce za pouhé dva dolary.
Ani bobek nazmar
Jestli přináší
Kopi Luwak tak obrovský zisk, proč se ji ještě nikdo nepokusil vyrábět ve velkém? To podle Marie Gorehtlyové a dalších odborníků není možné, protože cibetky se v zajetí kávovými zrny živit odmítají. A tak místní obyvatelé musejí propátrávat džungle Sumatry a hledat cibetčí trus. Každý rok se takhle nasbírá jenom deset až padesát kilo kávy, tvrdí paní Gorehtlyová, které prý
Kopi Luwak také chutnala - ale jen do chvíle, kdy zjistila, odkud její výjimečné aroma pochází. "Je to jiné než ostatní kávy," říká. "Ale teď už mi vážně nechutná."
Zůstává tu ale ještě jedna otázka, která se musí každému vloudit na mysl v první řadě: Jak vůbec mohlo někoho napadnout pít kávu, kterou sesbíral v cibetčím trusu? "To už patří k indonéské kultuře," vysvětluje Shenny Widjajaová. "Tady nepřijde nazmar vůbec nic."
